Zuzanu mnozí z vás zřejmě moc neznají, i když není mezi tanečnicemi žádný nováček. Má za sebou mnoho tanečních angažmá. Již 9 let se věnuje mimo tance i atletice, 5 let sportovní gymnastice a dokonce má za sebou 9 let hry na piano. Studovala na konzervatoři v Nice (Francie), v letech 2003 a 2004 byla členkou souboru Pražského komorního baletu Pavla Šmoka, dále třeba asistentkou známého choreografa Petra Zusky, účastnila se otevření České národní budovy v New Yorku nebo výstavy EXPO 2010 v Shanghaji. Momentálně se specializuje na závěsnou akrobacii. Zuzku jste mohli zahlédnout v řadě videoklipů, reklamách a také ve velmi úspěšném seriálu První krok.

 

Zuzi, fanoušci DH a muzikálů tě znají především jako představitelku role Džali v muzikálu Quasimodo, prozradíš nám něco o sobě, svém životě a hlavně o tom, jak si se k této roli Džali dostala?

Co bych Vám o sobě řekla. Jsem holka z maloměsta, která měla svůj dětský sen, stát na jevišti a předávat lidem radost, zážitky, emoce, vytvořit úsměv na rtech, ale i slzy v očích. Jediná možnost, jak toho všeho docílit, bylo odjet do Prahy. Tak jsem ve 14ti letech zkusila přijímačky na taneční konzervatoř, kde mě přijali a od základu se mi tím změnil život. Teď dělám přesně to, co jsem si tenkrát přála a nevyměnila bych to za nic na světě :)

Do role Džali mě obsadili na základě konkurzu, na který mě pozvala moje kamarádka a choreografka Jana Burkiewiczova. Když se dávalo dohromady obsazení na Quasimoda, dlouho přemýšlela, do které role mě obsadit, jestli do role Džali, nebo do taneční role Andělé a Ďáblíci, nakonec ale vyhrála Džali a já jsem ráda, že to tak dopadlo.

 

Jako Džali musíš mečet a pohybovat se jako koza, inspirovala jsi se živými kozami na venkově?

No jasně, že mojí inspiraci byly živé kozy, ale Džali se zároveň přeměňuje i v ženu. Takže jsme takové lidské kozy, které přežvykují, mečí, ale zároveň jsou smyslné, roztomile a samozřejmě sexy…

 

Většina umělců se ztotožňuje s rolí. Jak to máš ty? A dala ti něco role kozy Džali?

Ztotožňuji se se všemi rolemi, které jsem doposud hrála. Já vlastně nehraju, nejsem herečka, své role prožívám a dávám do nich své životní příběhy. Rozhodně mě role Džali posunula v herectví. Člověk se absolutně nemůže pozorovat, jak během hraní v této roli vypadá, protože vypadá směšně, ale časem si tu polohu najdete a přiroste Vám tak k srdci, že se jako blb necítíte, naopak a v tom mě Džali posunula dál.

 

Jako Džali máš specifické líčení. Jak dlouho z tebe maskéři dělají kozičku a jak dlouho se poté odličuješ?

Líčení není tak náročné jak vypadá. Líčím se sama (maskéři mi ukázali svoji představu a jak se správně nalíčit), trvá mi to cca 20min., ale odličovaní trvá déle, tak půl hodiny, než se ze mě zase stane úplný člověk a ne poloviční koza J (pozn. minule jsme to odlíčení Zuzce měřili a trvalo to víc jak 50 minut)

 

Mimo Quaismoda jsi v DH hrála ještě v muzikálu Baron Prášil a Dracula. Momentálně také kabaret Lidoskop, jaké z těchto představení ti je nejblíže? A proč?

Nejblíže mi je Lidoskop a Quasimodo. Quasimodo díky krásné roli, na které jsem se hodně naučila. Lidoskop je specifický, není to běžný žánr, který můžete v ČR vidět.  Je to novodobý cirkus. Každý se specializujeme na cirkusovou disciplínu, proto mi je hodně blízký, vždycky jsem tíhla k cirkusu a bavilo mě dělat extremní, nepochopitelné věci. Hlavně miluju adrenalin a překonávat sám sebe. Já se specializuji na závěsnou akrobacii a v Lidoskopu mám číslo na šálách. Co víc si přát, není nic víc, než spojit tanec, akrobacii a divadlo v jedno.

 

Pro hodně umělců je zkouškové období těžké, ale radostné. Jak to máš ty, máš radši zkouškové období, nebo raději vystupuješ před publikem?

Mám ráda obojí stejně. Během zkoušení objevujete a překvapujete sám sebe. Mám ráda svůj prostor, kde se můžu rozvíjet, jak pohybově, tak mentálně. Nejvíce prostoru mám v souboru Cirk La Putyka, kde máte možnost rozvíjet svoji osobnost. Někdy to je dlouhá a trnitá cesta, ale výsledek za to stojí. Protože třešničkou na dortu je vystoupit před publikem, které Vaši práci dokáže ocenit a z divadla odchází nadšené, plné upřímných emocí. Samozřejmě role se vyvíjí ještě během hraní před diváky a to je další super cesta.

 

Poslední dobou se specializuješ na závěsnou akrobacii, je to pro tebe bližší než tanec? Bylo už i nějaké zranění? Tvoje kousky totiž vypadají opravdu nebezpečně.

Závěsná akrobacie pro mě není víc než tanec, je to jen další krok k dokonalosti. Čím víc toho umíš, tím víc jsi člověkem a já ráda zkouším nové a nové věci, ráda se vzdělávám. Zatím vážné zranění neproběhlo a doufám, že to tak i zůstane. Jak říkám, já mám tuhý kořínek…

 

Jak často musíš cvičit a kde na to čerpáš energii?

Cvičím skoro každý den, když chce člověk věci dělat pořádně, musí tomu obětovat hodně času a když svou práci milujete, není problém ji dělat na 200% a samozřejmě energii si beru z toho, co dělám. Natolik mě má práce naplňuje, že nepotřebuji jiné zdroje.

 

Jsi zvyklá na fanoušky, nebo je pro Tebe překvapením, když se kolem shromáždí skupinka lidí, kteří Tě obdivují?

 Nejsem zvyklá na fanoušky. Ano, potěší potlesk během klaněčky, či dobré slovo po představení, ba i kritika. Ale co se mi děje momentálně, tak na to opravdu nejsem zvyklá. Je hezký vědět, že někdo Vaši práci opravdu ocení.

 

Kde jinde tě mohou diváci vidět mimo jeviště DH?

Jak už jsem se v rozhovoru zmínila, jsem členkou souboru Cirk La Putyka. Ne vždy jsem to tam měla jednoduché, ale teď jsem moc ráda, že mohu být součástí něčeho tak jedinečného, srdcového a hlavně cirkusového. Kdybych se měla rozepisovat, je to spíše na další rozhovor, speciálně věnovaný Cirk La Putyce. Jen dodám, že opravdu stojí za to vidět všechna představení Cirk La Putyky. Já konkrétně hraji: La Putyka, Up End Down a v Risku, který měl premiéru 17.1.2013.

 

Děkujeme za rozhovor, chceš na závěr něco dodat?

Džali říká meeeee a já říkám děkuji :)